Blízká válka obnažuje krátkou paměť a pokrytectví "liberálních" elit

Blízká válka obnažuje krátkou paměť a pokrytectví liberálních elit

Patrně nikdo z naší generace nečekal, že se ozvěny velkých konvenčních konfliktů ze zámořských dálav přesunou pár set kilometrů od hranic České republiky, toho času jedné z nejbezpečnějších zemí světa.

Postoj naší vlády, většinové společnosti i politiků napříč spektrem (s výjimkou protičeských sil v SPD a možná pár lidí v holdingovém hnutí) je jedním z důvodů, proč můžeme být na naši vlast právem zase hrdí. Nemám v úmyslu řešit vnitrostátní politiku vlády, kde si každý najde to své dobré i zlé. V politice zahraniční, evropské a bezpečnostní však hrajeme Champions league a není příliš západních zemí, které by se nám mohly rovnat. Buďme vděční za to, že nás vláda demokratických stran vrátila na mapu civilizovaného světa a kde se zahraniční politika stává opět prioritou.

Pochvalné hlasy zaznívají i z jinak kritických vod „mediálně – internetového moře“ levicově progresivních opinion makerů, novinářů a osobností. Ve složité době je pozitivním jevem, že se druhdy nesmiřitelné tábory politických realistů, idealistů a utopistů dokážou shodnout na nutnosti pomáhat oběti děsivého teroru Ruské federace, napadené Ukrajině.

Lidé vnímající politickou realitu dlouhodobě, se však nemohou často zbavit dojmu, že některým věcem lze předejít. Že například zničující politika klimatického socialismu, jež málem vedla k energetické sebevraždě Evropy napomohla k tomu, že se mohl stát ruský plyn válečnou zbraní proti nebývale sjednocenému západu. Prozření evropských politických elit však přišlo včas. Možná minutu před dvanáctou, ale přišlo. Nejen v oblasti energetiky, ale také v oblasti zbraní a bezpečnosti však dlouhá léta řada autorit z jedné části politického spektra politickou realitu nevnímala.