Blízká válka obnažuje krátkou paměť a pokrytectví liberálních elitPatrně nikdo z naší generace nečekal, že se ozvěny velkých konvenčních konfliktů ze zámořských dálav přesunou pár set kilometrů od hranic České republiky, toho času jedné z nejbezpečnějších zemí světa.Postoj naší vlády, většinové společnosti i politiků napříč spektrem (s výjimkou protičeských sil v SPD a možná pár lidí v holdingovém hnutí) je jedním z důvodů, proč můžeme být na naši vlast právem zase hrdí. Nemám v úmyslu řešit vnitrostátní politiku vlády, kde si každý najde to své dobré i zlé. V politice zahraniční, evropské a bezpečnostní však hrajeme Champions league a není příliš západních zemí, které by se nám mohly rovnat. Buďme vděční za to, že nás vláda demokratických stran vrátila na mapu civilizovaného světa a kde se zahraniční politika stává opět prioritou.Pochvalné hlasy zaznívají i z jinak kritických vod „mediálně – internetového moře“ levicově progresivních opinion makerů, novinářů a osobností. Ve složité době je pozitivním jevem, že se druhdy nesmiřitelné tábory politických realistů, idealistů a utopistů dokážou shodnout na nutnosti pomáhat oběti děsivého teroru Ruské federace, napadené Ukrajině.Lidé vnímající politickou realitu dlouhodobě, se však nemohou často zbavit dojmu, že některým věcem lze předejít. Že například zničující politika klimatického socialismu, jež málem vedla k energetické sebevraždě Evropy napomohla k tomu, že se mohl stát ruský plyn válečnou zbraní proti nebývale sjednocenému západu. Prozření evropských politických elit však přišlo včas. Možná minutu před dvanáctou, ale přišlo. Nejen v oblasti energetiky, ale také v oblasti zbraní a bezpečnosti však dlouhá léta řada autorit z jedné části politického spektra politickou realitu nevnímala.

Zatímco tištěná média, rozhlas a televize se postupem času a s demografickým vývojem stávají stále méně zásadními, stoupá význam nových formátů využívajících moderní technologie. Základem je rychlost, neboť dnes platí, že není nic staršího než včerejší kauza.Představa, že digitalizace médií rovná se větší důraz na webový obsah či přenos větší části reklamy na internet, je krátkozraká. Jistě, tyto kroky jsou podmnožinou těch, které s digitalizací přicházejí, ale digitalizace není jenom IT záležitost. Napsat text na web nebo do tištěného čísla je v podstatě stejná disciplína a že si pořídím lepší software na zalamování textu, to jsou technologické detaily. Jde primárně o změnu myšlení.Tato změna vychází nejen z média jako takového, ale především z přístupu jejich konzumenta, zákazníka. Internetizace společnosti, vzestup sociálních sítí, nepřeberné množství zdrojů informací. To vše mění přístup čtenáře. Jedním z takových fenoménů je také to, co nazývám „twitterovou žurnalistikou“. Twitter je rozhodně nejvlivnější sociální síť u nás. Aktivně na něm funguje spousta politiků, novinářů, významných vlivných lidí z businessu etc. Před vstupem holdingu Agrofert do našich médií platilo, že pokud měl politik kauzu na hlavní stránce MF Dnes, za několik dní si četl noviny už v jiné funkci, případně bez ní. Tak silnou pozici tenkrát měla tištěná média. Dnes se vyrábějí umělé kauzy na Twitteru, které sice nemají dosah na většinovou společnost, ale právě díky aktivitě novinářů a "Twitterových mluvících hlav" se často dostanou do mediálního prostoru a žijí si vlastním životem.Vyrábí se kauzy z toho, co který politik Tweetnul, protože chybí potrava pro články. Ty mají sice nulovou informační hodnotu, ale plní obsah webů, žijí si svým životem a následně dochází k dezinterpretaci původního sdělení. Čtenář sám pak nedostane kontext a okolnosti, za kterých byl Tweet napsán. Je pouze unášen představami komentátora, často velmi zmatenými o tom, co tím chtěl politik říct. Běžný konzument internetového obsahu je pak zasažen "informační obezitou" a penzum informací, které je nucen přijmout, přináší zákonitě zkreslené vidění reality. To taky není digitalizace.Vzhledem k poklesu výnosů z reklamy v internetových médiích stále více vydavatelských domů přistupuje k prémiovému obsahu za „paywallem“. Ne každý si může dovolit platit za několik zpravodajských a publicistických webů najednou. Vznikají tak komunity okolo jednotlivých internetových médií, která jim za měsíční či roční poplatek jsou schopna nabídnout delší texty, podcasty, video rozhovory etc. Existují také názory, že to není správná cesta, neboť kvalitní žurnalistika na webu je placená, kdežto méně seriózní až konspirační, či dezinfo weby mají svůj obsah zdánlivě zdarma. Zdánlivě píšu proto, že dlouhodobou konzumací často nesmyslných a konspiračních webů ztrácí čtenář pojem o realitě a naplňuje tak přání všech nedemokratických režimů: „nemusíš věřit nám, ale alespoň nevěříš nikomu.“

Digitalizace veřejné správy. Sousloví, které se stalo prázdnou frází jako kdysi protikorupční revoluce. Plakát. Napíšu si na svůj plakát „Budu digitalizovat“! Co to vlastně znamená? A vědí to ti, kteří ten plakát vyvěšují?Zaprvé upřesním pojmy. Digitalizace je využití digitálních dat a jejich další zpracování. Elektronizace je pak využití digitálních technologií k zvyšování efektivity vnitřních procesů. Správný termín pro to, co mnozí nazývají digitalizací je však „digitální transformace“.  Budeme digitalizovat! Adresátem tohoto sdělení je občan – volič, který jej vnímá jako vyřízení občanky online anebo placení správních poplatků QR kódem. To jsou jistě důležité a pozitivní změny. Jsou však součástí elektronizace „druhého sledu“. Digitalizace v rámci veřejné správy však na mnoha místech dobře funguje. Jedná se například o online nahlížení do dokumentů v archivech, které jsou digitalizovány, anebo o online databázi katastru nemovitostí. Ve veřejné debatě ale zcela postrádám právě důraz na digitální transformaci veřejné správy, tedy zásadní změnu paradigmatu, myšlení a změnu vnitřních procesů jednotlivých orgánů veřejné správy. Jde především o nastavení vnitřního řídícího a kontrolního systému bez toho, aniž by po instituci běhaly schvalované doklady stejně, jako tomu je od časů první republiky, či snad ještě dříve. Velká mýlka je také skutečnost, že se jedná o IT záležitost. Ano IT technologie následně elektronizaci fyzicky provádějí, ale zásadní je legislativa. Jde o změnu myšlení, změnu zákonů.

Prožíváme těžké časy. Kousek od našich hranic, na východě probíhá nespravedlivá ruská agrese proti suverénnímu státu. Po dvou letech, kdy se všichni potýkali s dopady nevídané epidemie čínského viru, přišla druhá černá labuť. Válka.Mám za to, že politik má v čase klidu a míru varovat a vyzývat k obezřetnosti. Ve složité době, kdy se na společnost valí jedna nepříjemnost za druhou, má naopak uklidňovat a hledat nová řešení. Pokusím se tedy najít oblasti, ve kterých může nová vláda, ale snad my všichni, posunout naši zemi k lepšímu místu pro život.Do České republiky právě míří desítky tisíc uprchlíků, kterým ruský agresor vzal všechno, co měli. Nejen běžné životní jistoty, ale také mnohdy příbuzné, střechu nad hlavou, domov. Česká republika se léta potýká s mizerným procesem stavebního řízení. Podle žebříčku „Doing Business 2020“ se v rychlosti stavebního řízení umístila ČR na nelichotivém 159 místě ze 190 hodnocených zemí. Všichni nově příchozí potenciální občané ukrajinské národnosti potřebují bydlet a potřebují získat alespoň elementární jistotu, že jejich údělem nebude v příštích letech ubytovna. Stát, ale i municipality mají kvůli stavebnímu řízení, které spíš připomíná přehlídku byrokratické zvůle a právního bezvědomí, svázané ruce. Kdy jindy, než dnes musí vláda přijít s rychlým a efektivním řešením. Nová stavební legislativa, zrychlení řízení, vynechání nesmyslných regulací, lhostejno zda z bruselských či domácích hlav.

Legendární novinář Bohouš Pečinka mě požádal, abych odpověděl na anketní otázky časopisu Reflex. Neváhal jsem ani chvíli. Přeji příjemné čtení. Ukrajinský odpor proti ruské invazi je heroický, ale pokud Rusko použije nejmodernější zbraně, tento odpor nakonec zlomí. Existuje podle vás něco víc než sankce a méně než přímý vstup NATO do války, co by porážku Ukrajiny odvrátilo? Způsob, jakým se ukrajinští občané postavili ruskému teroru vejde do dějin. Západ se po počáteční nervozitě ukázal, jako mnohem silnější, než Putin čekal a zatím nedokážeme odhadnout, kam až bude schopen zajít. Mám za to, že může Rusy zastavit ještě Čína (nabídkou, která se nedá odmítnout), ale pouze v případě, že Putin bude moci prodat doma teror, nazývaný speciální operací, jako úspěšný. „Cílů bylo dosaženo“. Jinou možnost nevidím, NATO do konfliktu aktivně nezasáhne.Spojené státy slíbili Ukrajině válečnou pomoc ve výši 800 miliónů dolarů. Pomoc mudžahedínům v době afghánské války byla v přepočtu 22 miliard dolarů. Měly by Spojené státy, pokud Kyjev padne, podporovat ukrajinské povstalce stejně jako kdysi mudžahedíny v Afghánistánu? Tento scénář považuji za nepravděpodobný. V případě, že by nastal, mám za to, že Západ Ukrajinu podporovat musí. O celkovém finančním rozsahu takové podpory si nedovolím spekulovat. Záleží na tom, jak moc velká bude ochota západu ekonomicky krvácet v nekonečném partizánském boji.Co z ukrajinské války vyplývá pro národní bezpečnost Česka? Myslíte, že by se to mělo odrazit už ve státním rozpočtu, který leží dnes ve sněmovně? A v jakých položkách?

Aneb jak ani aktivní podpora očkování nestačí k tomu, aby Vás covidová sekta nechala alespoň na pokoji.

Žijeme ve světě sociálních sítí. Toto tvrzení lze použít bez nadsázky, protože jejich vliv na společnost, politiku a informační toky rok od roku stoupá a nevidím strop. Nejrozšířenější síť Facebook v ČR používá přes 5 milionů uživatelů, sesterský Instagram atakuje 3 miliony a můžeme pokračovat. Dnes se ale zaměřím na jinou "socku", a sice Twitter. Ten zaznamenal v době covidové strmý nárůst profilů a z nějakých necelých 400 tis. v roce 2020 vystoupal letos přes milion. Twitter je oproti ostatním sítím rychlý, stručný a zpravidla se na něm dozvíte informace nejdříve. Tweetni, retweetuj, lajkuj a to vše ideálně celý den. Někteří žehrají nad svojí "tajmlajnou" , tedy tím, co se jim zobrazí po spuštění aplikace, ale pravidlo je takové, že každý má Twitter, jaký si zaslouží. Když jsem letos v postní době vypnul na 40 dní svůj profil a vrátil jsem se pak, byl jsem překvapený, co se mi jako první zobrazilo: citáty z Bible, Slavia Praha a x Tweetů od týmů NHL. Zajímavé.

Původně jsem chtěl první článek napsat hned po volbách. Pak jsem si řekl, dej si odstup. No a nakonec se za týden stalo tolik věcí, že Druhé Nagano, jak jsem nazval sobotní výhru demokratických koalic, už není tak aktuální. Ale pro mě jo!V sobotu ráno jsem procházel Nové město Pražské. Miluji tamní chrámy a šel jsem po stopách gotického románu Sedmikostelí, z pera Miloše Urbana. Chtěl jsem si volební atmosféru užít v hlavním městě a netrpělivě očekával uzavření volebních místností. Od začátku sčítání hlasů bylo zřejmé, že to dopadne jinak, než říkají mnozí "experti". Jedním z prvních jasných vzkazů voličů bylo "nastavení zrcadla" výzkumných agentur, které lze brát snad jako ukazatele trendů, ale já si stojím za pojmem "horoskopy" . Díky kamarádům z Insider podcastu a info.cz jsem mohl sledovat sčítání volebních výsledků během natáčení volebního studia.  Při vstupu jsem vyplnil tip, jak to celé dopadne a netušil jsem, že budu tak blízko: SPOLU 27,2 PirStan pod 20 (tuším, že jsem psal kolem 16) a dostanou se jenom 4 subjekty. 

Moji milí čtenáři, přátelé, nepřátelé a všichni ostatní. Rozhodl jsem se psát delší texty, než jsou občasné facebookové a naopak velmi časté Twitterové příspěvky.