Zatímco tištěná média, rozhlas a televize se postupem času a s demografickým vývojem stávají stále méně zásadními, stoupá význam nových formátů využívajících moderní technologie. Základem je rychlost, neboť dnes platí, že není nic staršího než včerejší kauza.
Představa, že digitalizace médií rovná se větší důraz na webový obsah či přenos větší části reklamy na internet, je krátkozraká. Jistě, tyto kroky jsou podmnožinou těch, které s digitalizací přicházejí, ale digitalizace není jenom IT záležitost. Napsat text na web nebo do tištěného čísla je v podstatě stejná disciplína a že si pořídím lepší software na zalamování textu, to jsou technologické detaily. Jde primárně o změnu myšlení.
Tato změna vychází nejen z média jako takového, ale především z přístupu jejich konzumenta, zákazníka. Internetizace společnosti, vzestup sociálních sítí, nepřeberné množství zdrojů informací. To vše mění přístup čtenáře. Jedním z takových fenoménů je také to, co nazývám „twitterovou žurnalistikou“.
Twitter je rozhodně nejvlivnější sociální síť u nás. Aktivně na něm funguje spousta politiků, novinářů, významných vlivných lidí z businessu etc. Před vstupem holdingu Agrofert do našich médií platilo, že pokud měl politik kauzu na hlavní stránce MF Dnes, za několik dní si četl noviny už v jiné funkci, případně bez ní. Tak silnou pozici tenkrát měla tištěná média. Dnes se vyrábějí umělé kauzy na Twitteru, které sice nemají dosah na většinovou společnost, ale právě díky aktivitě novinářů a "Twitterových mluvících hlav" se často dostanou do mediálního prostoru a žijí si vlastním životem.
Vyrábí se kauzy z toho, co který politik Tweetnul, protože chybí potrava pro články. Ty mají sice nulovou informační hodnotu, ale plní obsah webů, žijí si svým životem a následně dochází k dezinterpretaci původního sdělení. Čtenář sám pak nedostane kontext a okolnosti, za kterých byl Tweet napsán. Je pouze unášen představami komentátora, často velmi zmatenými o tom, co tím chtěl politik říct. Běžný konzument internetového obsahu je pak zasažen "informační obezitou" a penzum informací, které je nucen přijmout, přináší zákonitě zkreslené vidění reality. To taky není digitalizace.
Vzhledem k poklesu výnosů z reklamy v internetových médiích stále více vydavatelských domů přistupuje k prémiovému obsahu za „paywallem“. Ne každý si může dovolit platit za několik zpravodajských a publicistických webů najednou. Vznikají tak komunity okolo jednotlivých internetových médií, která jim za měsíční či roční poplatek jsou schopna nabídnout delší texty, podcasty, video rozhovory etc. Existují také názory, že to není správná cesta, neboť kvalitní žurnalistika na webu je placená, kdežto méně seriózní až konspirační, či dezinfo weby mají svůj obsah zdánlivě zdarma. Zdánlivě píšu proto, že dlouhodobou konzumací často nesmyslných a konspiračních webů ztrácí čtenář pojem o realitě a naplňuje tak přání všech nedemokratických režimů: „nemusíš věřit nám, ale alespoň nevěříš nikomu.“
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chcete číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 199 Kč
